Archive for the ‘Psaní a psaní’ Category

Začíná z toho bejt hobby

Březen 15, 2016

Tak jsem vlastně zjistil, že na soc.sítě postuju už jen svoje pocity, při rozchodu.

Člověk by tak nějak pochopil rozchod, kdyby se 2 hádali a prostě jim to spolu nedalo a nevydrželi spolu chvilku se nehádat, když ale přijedete z hor, kde jste  se svojí polovičkou byli celý týden skoro permanentně spolu a rázem se rozejde s vámi, tak vás to prostě zaskočí.

Občas jsem si z toho dělal srandu, že mě zajímá, kdy se se mnou rozejde, nečekal jsem ale, že to bude tak brzo a tak z čistého nebe.

Už to bude týden a pořád to nechápu, říkala jsi, že do budoucnosti nekoukáš tolik jako já, já měl málo plánů, cíl byl načrtnutý, ale né jasný a cesta k němu už vůbec.

Co bylo v plánu? Společné bydlení, posilovna, vyjet si, trávit čas spolu.

Najedou se rozhodneš, že kvůli budoucnosti spolu být nemůžeme ? Pořád nechápu a asi nikdy nepochopím.

Udělalo to ve mě obrovskou díru, už tak plnou pochybností jak o mně tak mé budoucnosti.

Jestli sis myslela, že mě tímhle ochráníš, tak je to spíše naopak, spíše mě to vrátí zase na začátek. Na začátek, kde jsem vlastně důvěřoval jen tobě a teď už tu nejsi ani ty.

Ztratil jsem svojí přítelkyni a nejlepší kamarádku. Ztratil jsem kus sebe.

Jako kdyby sis vzala půlku srdce a odešla, ale nějakým způsobem, si u mě nechala všechny city a ty jsi neodnesla.

Víš, že jsem nikdy nebyl na povídání o citech a raději jsem ti to dokazoval, jak moc tě miluji.

Všechny ty dárky, překvapení, kytice.

Bavilo mě to, ale bavilo mě to, protože jsem to dělal pro tebe.

Známe se tolik let, bylo v tom tolik nevinnosti, přátelství, lásky a teď ?

Teď je mi z toho do breku.

Vlastně ani nevím proč to píšu. Ty si to nepřečteš, leda bych ti to poslal, ale proč bych to dělal ? Nic bych tím nezlepšil, leda bych na sebe prozradil svoje city, který ani možná nevíš, jak moc jsou silný. Začlo to prvním pohledem v metru. A teď to skončilo. Tolik dní, přesněji 1606 dní, 38 544 hodin,  2 312 640 minut, 138 758 400 sekund.

A víš co je nejhorší? Kdyby ke mě někdo přišel a dal mi stroj času, abych se mohl vrátit a tohle se nikdy nestalo. Udělal bych to asi znova.

Možná je to nějaká forma sebepoškozování. Občas jsem byl naštvaný, někdy hodně nasraný, jindy žárlivý, ale vždycky jsem tě na 100% miloval, ať se dělo co dělo a přeplaval bych všechny oceány, udělal všechno abych tě mohl vidět.

Můj mozek pořád nedokáže zpracovat všechno to, co se bude dít, až se začneš vídat s jinýma. Já nezapomínám. Nevím jak bychom mohli fungovat jako přátelé, nevydrželo to ani prvně, poté jsme nakonec skočili dohromady, ale to se teď už nestane.

I když se možná zdá, že jsem někdy na tebe hnusný, nebo tě ignoruji. Opak je pravdou, nedokážu vydržet chvilku, aniž bys mi nezůstala na mysli, aniž bych se nepodíval jestli jsi online. Co asi děláš. Jestli tvoje myšlenka třeba zabrousila i na mě ?

„V moři je spousta ryb.“

Všichni jsme něčím unikátní, nenajdeš stejnou rybu.

Třeba se na tenhle článek podívám za 3 roky a zasměji se, jak mi to změnilo život k lepšímu.

Nebo třeba budu stále mít tebe v hlavě, protože já sám sebe znám nejlépe.

Pořád schováváš svoje city, nedělej to.

Reklamy

Vstávání v 5 ráno, opice a práce . Inu, ideální víkend .

Červen 11, 2011

Budík mě probudil hezky v 5:05 po 4hodinách spánku s docela slušnym bolehlavem, ale tak
dalo se to čekat, že mi nebude hej po 3 flaškách bílýho vína .
Převalování v posteli pokračovalo dalších 15min, kdy jsem si uvědomil, že bych vlastně nemusel vůbec stihnout

autobus .

Sbalil jsem notebook, wi-fi router a utíkal jsem na bus .Pro dnešek jsem ho stihnul s předstihem, né jako vždy,

kdy autobusy musím dobíhat . Do práce jsem dorazil nějak brzo, ani personální vrátnice nebyla otevřená, tak jsem

musel čekat jak malej šmoula 15min než ji otevřeli . První hodinu jsem myslel že umřu nudou ještě k tomu mi bylo

špatně . Další dvě hodiny utekly jak voda a já si už jen skočil koupit ledový čaj a nějaké celozrnné pečivo .

Vzal jsem to trošku dřív než bych měl , ale přeci nebudu riskovat , že mi ujede bus z Hájí na chatu , který jede

dvakrát za den . Metrem přes celou Prahu , ze Zličína až na háje to trvalo 50 min , ale stihnul jsem to . V buse kouknul na Source Code, který všem doporučuju ! Teď si jdu dát dobrý segedínský gulášek a povalovat se . Dobrou chuť !

Jediná dobrá věc tenhle víkend bude ta pohoda a klid, lehárko na chatě.
Ale stejně se budu muset trošku podívat na přijímací testy na VŠ z matematiky .

,,Co se Vám honí hlavou ? „

Červen 6, 2011

Popravdě něco strašnýho , takhle mimo jsem nebyl si myslím už dost dlouho .
Jako by Vás převálcovalo stádo slonů a pak ještě předhodili lvům .
Nejhorší na tom Všem je , že člověk prostě čekal že bude šťastnej , takyže jsem byl . Takhle hezky mi nebylo už … ani nepamatuju .
Tohle bylo ono , takhle bych chtěl aby mi bylo furt . Jenže , nesmíme zapomenout že já jsem Beránek , tak se tu něco muselo prostě
podělat jinak bych to přeci nebyl ani já . Nebudu na nikoho ukazovat prstem , nebo snad dokonce řikat , že to je vina někoho jinýho .
Je to moje vina .

Doufám , že to bude časem jinak , že se to změní. Přeju si to od srdce , tak jako jsem si snad nepřál nikdy nic jinýho , tohle je ono .
To opravdu chci !
Řikejte si co chcete , já za tím pudu . Nepřiznám porážku ani na smrtelný posteli , protože dokud dýchám , věřím a bojuju !

Každým rozhodnutím někoho zklamete , někomu ublížíte . S tím se nedá nic dělat , ale lepší je vždy něco udělat , než nedělat nic .

To by bylo tak všechno co můj mozek vyprskne skoro v jednu ráno po pár skleničkách vína !

Bylo to jak sen

Duben 16, 2011

Co mě někdy napadne sepsat o půlnoci . To se člověk opravdu diví .

Bylo to jak sen , sen který prožíval , netušil , že by něco takového mohlo přijít . Zrovna v tuhle dobu ? Někdo takový ? „ Není to opravdu pořád sen ?! „ ptal se pořád dokola . Dalšího lednového rána se člověk probudí aniž by tušil , že se mu právě mění život před očima . Probudí se , se zvláštním pocitem , který si neumí představit . Byl to sen či skutečnost ? Vlastně to ani neví , zatím . Po pár chvilkách zjištuje , že to opravdu bylo skutečné . Bylo to tak krásné , až to bylo neskutečné .Vteřina za vteřinou , minuta za minutou a tak to pokračovalo dále . Pomalu se rozjíždí kolovrátek událostí , který mu snad osud nikdy nezastaví .

Přes všechny strastiplné překážky , přes svůj strach , přes všechny emoce , zůstává vždy stejný , stále tak nad věcí . Je v tom snad naivita , či něco jiného ? Utíkal den za dnem , zmatenější , šťastnější jak nikdy předtím . Život se mu otevírá , jak poupátka při východu slunce , jak brána do nebe .

Uvítal by jednu radu , jednu radu do života . Čeho se má vyvarovat ? Má být špatný či zlý ? Ukázat že má city , nebo nelítostně přecházet , cokoliv , co mu bude stát v cestě . Vyhraje vždy ten čestný či ten co nikdy nebude hrát fér ?

Změnil se snad ? Ne , to opravdu ne . Konečně se mohl projevit , ukázat co v sobě má . Ukázat , že umí také cítit , že není jen stroj . Uviděl tu krásu , skutečnou krásu , kterou neuvidíte v žádném počítaci , přes všechny strasti , přes všechno , co ho trápilo , i tak ji viděl . Mohl si tak říci „ Ano, je to krása , krásná jak fialka za měsíčního svitu .“

Cítil vše , cítíl jak ho objímá pohledem , svým úsměvem dokázala změnit jeho náladu , vykouzlit úsměv na jeho rtech , rozehřát jeho rty svými . Byla to nejkrásnější souhra citů , pohybů , doteků odehrávající se přímo tady a teď , byl při tom , mohl si vychutnat tu nezbožnou krásu , cítit jí , políbit jí . Nikdy nelitoval toho co udělal , udělal to v tu chvíli , protože to chtěl , cítil se tak , ať mu to připadalo jakkoliv hloupě , byl to on . Nechtěl se nikdy přetvařovat , jestli ho měl mít někdy v životě někdo rád , chtěl , aby to byla ona , chtěl aby ho měla opravdu ráda za to , jakým je .

Ptal se sám sebe „ Udělal bych to znovu kdybych mohl vrátit čas ?.“ , nemusel o tom ani dlouhosáhle přemýšlet aby vykřikl jasnou odpověd : „ Udělal !.“ . Neviděl v tom nic špatného , jeho život byl naplněn štěstím jak nikdy předtím . Byl vystrašený , vyděšený , ale nebylo to z toho že právě kráčí objevovat nové věci , že neví do čeho se pouští . Pouho pouze se bál , aby nestratil to na čem mu záleží nejvíce , jeho teplo v srdci , někoho kdo ho hřeje na svém místě , i když venku bylo 30 pod nulou .
Přestože si připadal nulou , nickou . Nikdy se nevzdal , nikdy by se nevzdal . Nač se vzdávat když je pořád o co bojovat . Věřil ve vítězství . On pořád věří ! Přestože jeho fantazie , jeho naivita ho táhla ke dnu . Byla to také ona , která stále věřila v krásný konec . V konec , kde nebudou muset být poražení . Konec , kde pořád bude štastný , přestože se vždy vyskytnou nějaké problémy . Doufá , doufá , doufá .

Krásné chvíle přicházely a odcházely , tak už to bývá . Nikdy však nezmizely . Zůstávaly u něj , navždy zachované v trezoru . Vzpomínky si uchovával , přehrával si je každou noc , každou noc si také opakoval , zda nespí , zda je to opravdu možné . Nikdy nepochopil proč . Proč teď , proč on . Čím je tak zvláštní ? Všichni jsou lepší jak on , není ničím výjmečný .

Viděl tu krásu , tak mu bylo ihned jasné , že tohle nemůže být pravda . „Sním !“ řikal si každý den několikrát . Věděl , že přijde konec . Věděl , že přijde brzo , ale nevěděl kdy , může to být za minutu , může to být za měsíc . Avšak bylo to dané , nezbývalo mu nic jiného než doufat , věřit , snažit se , ale přesto všechno zůstat stále sebou . Nelehký úkol . Vrhnul se do toho po hlavě s pocitem , že teďka když ho pohání to něco uvnitř , může to zvládnout . Překoná všechno . Hodlal to podstoupit . Pokud by se o nic nepokusil , prohrál by , tak proč se nepokusit , když cítíte , že to tak můe být .