Tak jsem vlastně zjistil, že na soc.sítě postuju už jen svoje pocity, při rozchodu.
Člověk by tak nějak pochopil rozchod, kdyby se 2 hádali a prostě jim to spolu nedalo a nevydrželi spolu chvilku se nehádat, když ale přijedete z hor, kde jste se svojí polovičkou byli celý týden skoro permanentně spolu a rázem se rozejde s vámi, tak vás to prostě zaskočí.
Občas jsem si z toho dělal srandu, že mě zajímá, kdy se se mnou rozejde, nečekal jsem ale, že to bude tak brzo a tak z čistého nebe.
Už to bude týden a pořád to nechápu, říkala jsi, že do budoucnosti nekoukáš tolik jako já, já měl málo plánů, cíl byl načrtnutý, ale né jasný a cesta k němu už vůbec.
Co bylo v plánu? Společné bydlení, posilovna, vyjet si, trávit čas spolu.
Najedou se rozhodneš, že kvůli budoucnosti spolu být nemůžeme ? Pořád nechápu a asi nikdy nepochopím.
Udělalo to ve mě obrovskou díru, už tak plnou pochybností jak o mně tak mé budoucnosti.
Jestli sis myslela, že mě tímhle ochráníš, tak je to spíše naopak, spíše mě to vrátí zase na začátek. Na začátek, kde jsem vlastně důvěřoval jen tobě a teď už tu nejsi ani ty.
Ztratil jsem svojí přítelkyni a nejlepší kamarádku. Ztratil jsem kus sebe.
Jako kdyby sis vzala půlku srdce a odešla, ale nějakým způsobem, si u mě nechala všechny city a ty jsi neodnesla.
Víš, že jsem nikdy nebyl na povídání o citech a raději jsem ti to dokazoval, jak moc tě miluji.
Všechny ty dárky, překvapení, kytice.
Bavilo mě to, ale bavilo mě to, protože jsem to dělal pro tebe.
Známe se tolik let, bylo v tom tolik nevinnosti, přátelství, lásky a teď ?
Teď je mi z toho do breku.
Vlastně ani nevím proč to píšu. Ty si to nepřečteš, leda bych ti to poslal, ale proč bych to dělal ? Nic bych tím nezlepšil, leda bych na sebe prozradil svoje city, který ani možná nevíš, jak moc jsou silný. Začlo to prvním pohledem v metru. A teď to skončilo. Tolik dní, přesněji 1606 dní, 38 544 hodin, 2 312 640 minut, 138 758 400 sekund.
A víš co je nejhorší? Kdyby ke mě někdo přišel a dal mi stroj času, abych se mohl vrátit a tohle se nikdy nestalo. Udělal bych to asi znova.
Možná je to nějaká forma sebepoškozování. Občas jsem byl naštvaný, někdy hodně nasraný, jindy žárlivý, ale vždycky jsem tě na 100% miloval, ať se dělo co dělo a přeplaval bych všechny oceány, udělal všechno abych tě mohl vidět.
Můj mozek pořád nedokáže zpracovat všechno to, co se bude dít, až se začneš vídat s jinýma. Já nezapomínám. Nevím jak bychom mohli fungovat jako přátelé, nevydrželo to ani prvně, poté jsme nakonec skočili dohromady, ale to se teď už nestane.
I když se možná zdá, že jsem někdy na tebe hnusný, nebo tě ignoruji. Opak je pravdou, nedokážu vydržet chvilku, aniž bys mi nezůstala na mysli, aniž bych se nepodíval jestli jsi online. Co asi děláš. Jestli tvoje myšlenka třeba zabrousila i na mě ?
„V moři je spousta ryb.“
Všichni jsme něčím unikátní, nenajdeš stejnou rybu.
Třeba se na tenhle článek podívám za 3 roky a zasměji se, jak mi to změnilo život k lepšímu.
Nebo třeba budu stále mít tebe v hlavě, protože já sám sebe znám nejlépe.
Pořád schováváš svoje city, nedělej to.
| Bery Blog | 